Otvorený list občianskeho združenia Lekár pre pacienta Subkomisii pre bioetiku Teologickej komisie Konferencie biskupov Slovenska

Dnes slavíme svátek svatého Máriuse, svaté Martý a jejich synů
Marius a Marta pocházeli z Persie a na počátku 4. století odešli do Říma, aby tam vzdali úctu ostatkům mučedníků. S nimi odešli také jejich synové Audifax a Abakus. V Římě se připojili ke knězi Janovi a účastnili se s ním pohřbu desítek mučedníků u via Salaria – byly to oběti Diocletianova pronásledování.
Tato mimořádná událost nemohla ujít veřejné pozornosti; Marius, Marta a jejich synové byli záhy zatčeni a předvedeni před soud. Prefekt Flavianus je podle císařských ediktů vyslechl a vyzval k obětování státním božstvům. Odmítli. Byli proto odsouzeni k trestu smrti stětím. Marius a jeho synové byli popraveni u via Cornelia, Marta na místě zvaném „in Nympha“.
Jejich ostatky pak pohřbila Římanka jménem Felicitas na svém pozemku v blízkosti via Cornelia. Když pronásledování pominulo, vyrostl na místě jejich mučednické smrti kostel, který se záhy stal cílem četných poutníků.
»Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. Píšu vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládeži, protože jste přemohli zlého ducha. Napsal jsem vám, děti, protože jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha.«
(1 Jan 2,12–14)
zdroj: proglas.cz/svatek/?date=1_19
Byli na ně použity metody bití, pálení kovovými deskami, přesvědčováni na skřipci, rozdrásání železnými drápy. Nakonec se dočkali, odvlečeni za město, konečné rány mečem.
zdroj: catholica.cz/?id=241

Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/02_02.htm
1. čtení:
Čtení z listu Židům.
(Bratři!) Bůh není nespravedlivý, že by zapomněl na to, co jste vykonali, a na (vaši) lásku, kterou jste kvůli němu projevovali, když jste prokazovali a stále prokazujete služby spolukřesťanům. Přejeme si jen, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost do té doby, kdy se naplní (naše) naděje až do konce; abyste neochabli, ale (spíše) napodobovali ty, kteří pro (svou) víru a trpělivost dostanou dědictví, které mají slíbeno. Když totiž dal Bůh Abrahámovi slib a neměl nikoho vyššího, při kom by mohl přísahat, přísahal při sobě samém: `Zahrnu tě jistě požehnáním a velmi tě rozmnožím.' (Abrahám) trpělivě čekal, a dosáhl toho, co mu bylo slíbeno. Když přísahají lidé, (dovolávají se) někoho vyššího, a přísaha je jim zárukou, kterou končí každý spor. Když tedy Bůh chtěl zvlášť zřejmě ukázat dědicům svého zaslíbení, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zaručil se přísahou. Tyto dvě nezměnitelné skutečnosti (vylučují), že by Bůh mluvil lež. (Proto se) s důvěrou pevně opřeme o (nalezené) útočiště a jistě dosáhneme vytoužených (hodnot), které jsou nám určeny. (V této naději) máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku (nebeské velesvatyně), kam pro nás jako předchůdce vstoupil Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova.
Zid 6,10-20
Žalm:
Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.
Nebo: Aleluja
Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.
Památku ustanovil na své divy,
Hospodin je milosrdný a dobrotivý.
Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.
Vykoupení seslal svému lidu,
sjednal navěky svou smlouvu;
svaté a velebné je jméno jeho,
jeho chvála zůstává navždy.
Zl 111
Evangelium:
Mk 2,23-28