výchozí nesmyslné pojmy - jakýpak antisemitismus, když semité jsou izraelci stejně jako arabové. spíše by mělo jednat o izraelském sionismu, který se dnes Gaze chová jako hitlerismus řídící holokaust gazy.
Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahámovy, jednali byste jako on. Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abrahám nejednal. Vy konáte skutky svého otce.“ Řekli mu: „Nenarodili jsme se ze smilstva a máme jednoho Otce, Boha.“ Ježíš jim řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. Proč mou řeč nechápete, protože nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. Kdo z vás mě usvědčí ze hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“ (Jan 8,39–47) „Váš otec Abrahám zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“ Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abraháma?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abrahám narodil, já jsem.“ Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet.“(Jan 8,56–59) Židé velmi dobře pochopili, co Pán Ježíš míní slovy „já jsem“, neboť jistě znali 2. Moj 3, 13-14: Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Bůh řekl Mojžíšovi: „Jsem, který jsem“ a pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ Abrahám vyznává, že Kristus je Pán a Bůh. Žádný jiný Abrahám, který by popíral božství Ježíše Krista, není. Abrahám není ani judaista, ani muslim. Prohlašovat jej za praotce falešných náboženství islámu a judaismu je nejen urážkou Boha, ale i Abraháma.
nemáš pravdu. Druhochrámové období (cca 515 př. n. l. – 70 n. l.) není ještě "judaismus", ale "náboženství Izraele v době druhého chrámu". Byla to doba, kdy se formovaly proudy – farizeové, saduceové, esejci, zélóté a zároveň diaspora rozvíjela vlastní praxi. Zničení chrámu Římany bylo klíčovým momentem: obětní kult přestal existovat, a z různých proudů se nakonec prosadila farizejská/rabínská tradice, která přetavila náboženský život do podoby rabínského judaismu – toho, co dnes označujeme jako "judaismus".