Mariino tělo je svaté a má účast na veliké slávě
Z apoštolské konstituce papeže Pia XII.
(Const. apostolica Munificentissimus Deus: AAS 42 [1950], 760-762.767-769)
Mariino tělo je svaté a má účast na veliké slávě
V homiliích a kázáních, konaných pro lid ve svátek Nanebevzetí Bohorodičky, pojednávali svatí Otcové a velicí učitelé o tomto tajemství jako o něčem, co bylo mezi křesťany už známé a uznávané. Obšírněji to vysvětlovali, hlouběji zdůvodňovali smysl a obsah toho tajemství a zejména stavěli do jasnějšího světla, co se o tomto svátku připomíná: nejen že mrtvé tělo blahoslavené Panny Marie nepodlehlo žádnému porušení, ale také že dosáhla vítězství nad smrtí a oslavení v nebi, tak jako Ježíš Kristus, její jediný Syn.
Svatý Jan Damašský, nad všechny vynikající hlasatel této v tradici obsažené pravdy, srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s ostatními jejími dary a výsadami a říká velmi výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti …Více
Při Mariině Nanebevzetí nejde jen o záležitost adekvátnosti a vhodnosti, ale také o logiku, že tam, kde je část lidského těla, tam musí být také celé tělo.
Když vystoupil Pán Ježíš do nebe s duší i tělem, které přijal od Matky Boží Panny Marie, nemohlo tělo Panny Marie trvale zůstávat na zemi, takže bylo vzato i s duší do nebe. Kde je část, tam musí být i celek
Ó veliká, vznešená a přeslavná Paní. Padáme na kolena před Tvým trůnem a pozdravujeme Tě z tohoto slzavého údolí. Máme radost z nesmírné slávy, kterou Tě vyznamenal Bůh. Ó nezapomínej na nás, své ubohé sluhy, když nyní vládneš jako královna nebes a země. Nezdráhej se obrátit k nám ubohým oči ze svého vznešeného trůnu! Čím jsi blíže prameni milostí, tím více nás jimi můžeš zahrnouti. Z nebe vidíš lépe naše útrapy, proto musíš míti s námi také větší soustrast a více nám pomáhat. Učiň, abychom Ti věrně sloužili zde na zemi, abychom Tě pak jednou mohli velebiti v nebi.
Dnes, kdy ses stala královnou vesmíru, zasvěcujeme se Tvé službě. Potěš i nás o této slavnosti a přijmi nás za své poddané. Vždyť jsi naše Matka. Ó Matko nejsladší, Matko nejlepší, Tvé oltáře jsou obléhány tolika lidmi, kteří Ti přednášejí své prosby. Jedni Tě žádají o zdraví, druzí o pomoc v bídě, jiní o dobrou žeň, jiní o získání soudní pře. My však Tě prosíme o milosti Tvému srdci nejmilejší: Vypros nám pokoru, odloučenost od světa, odevzdanost do vůle Boží. Vypros nám svatou lásku k Bohu, dobrou smrt a nebe.
Ó Paní, změň nás z hříšníků ve světce! Učiň tento zázrak, jenž Tě oslaví víc, než kdybys vrátila zrak tisícům slepců a vzkřísila k životu tisíce mrtvých. Ty jsi u Boha tak mocná. Tobě stačí jen říci, že jsi jeho Matka, jeho nejmilejší, jeho milostiplná. Co pak by Ti mohl odepříti? Ó nekrásnější Královno, neodvažujeme se žádat, abychom Tě směli uvidět zaživa na zemi. Chceme však přijíti do nebe, abychom tam na Tebe patřili. Ty nám to musíš vyprosit. Tak pevně doufáme. Amen. Amen.
Sv. Alfons de Liguori: Chvály mariánské, úvaha VIII., závěr
Modlitba k Panně Marii Nanebevzaté