Vkládání rukou je rozdílné. V charismatické modlitbě nejde o pověření službou, ale aktem, že tuto modlitbu věnuji za toho, nad kým se modlím. Potom modlit se za vládnoucí je povinnost, abychom mohli vést život pokojný. Právě politikům mnohdy chybí modlitby, stejně jako se musíme modlitz za duchovní. Modlitba může mnohé ovlivnit.
Bez vůle Boží nespadne vlas z hlavy. Co tím chtěl Bůh říci. První je dběte, neboť nevíte dne a ani hodinu. Potom instalace kříže, co se zanedbalo, proč se dal do pohybu. V dnešní době probíhá boj o tradiční mši. Bylo varování, myslím Fatima, vyjadřoval se i Pius XII, že změna liturgie je sebevraždou Církve, kněz sloužil NOM. Je tu hlas, že tradiční mše je pronásledována. Že život kněze byl ukončen tímto způsobem je akt vůle Boží. Co nám tím chce Bůh říci. V politice se pohybují na hraně světové války. Může se nám stát, že se vypaříme výbuchem atomové bomby, aniž bychom si mohli uvědomit, co se děje. Třeba i v účasti na mši svaté. Modlitba a pokání může zabránit mnohému.
Prvním je, že krize skončí, až se autorita vrátí k tomu, k čemu ji Kristus ustanovil: papež, který slavnostním aktem odsoudí omyly [Druhého vatikánského] koncilu a pokoncilního období, obnoví liturgii Církve, znovu nastolí disciplínu a zavrhne synodalitu jako něco cizího božskému ustavení Církve. Lidsky řečeno, dnes není zřejmé, jak by se to mohlo stát, protože celá hierarchie je zkorumpovaná a mezi těmi, kdo by tento čin mohli vykonat, není nikdo, kdo by projevoval touhu tak učinit. A přesto to není utopická naděje: je to to, co papežové vždy dělali tváří v tvář herezím, a co se jednoho dne stane, protože portæ inferi non prævalebunt („Brány pekelné nepřemohou“). Pokud jsme dosáhli cíle a již není papež, který by to dovršil, náš Pán to dokoná při svém slavném návratu. Druhá jistota se nás mezitím týká. Naším úkolem není ani prohlásit stolec za uprázdněný, ani se podřídit poslušnosti, která by z nás udělala spolupachatele. Je to zůstat katolickými: zachovat víru neporušenou, slavit a účastnit se mše všech dob, formovat kněze a biskupy, kteří nejsou poskvrnění, odolávat nedovoleným příkazům s pevností svatých a aniž by kdy ztratili lásku. Není náhoda, že všude, kde přežívá tradice, vzkvétají povolání, rodiny a mladí lidé: církev všech dob je živá a synodální církev je mrtvola: iam fœtet („v této době už smrdí“). Kdo dnes zůstane věrný, připravuje zítřejší obnovu, jako mniši během staletí barbarství. Třetí jistota je nadpřirozená a je to ta nejdůležitější. Tato krize je zkouškou, kterou Bůh dopustil k očištění své církve, a jako všechny zkoušky i ona projde. Lidský katéchon může být odstraněn; ale Ta, která slíbila: „Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí,“ zůstává. Modleme se svatý růženec, čiňme pokání a odčiňme škody a prosme Nejsvětější Pannu Marii, aby nám vyprosila papeže, kterým je skutečně Petr.
Já ho nechápu. Když Benedikt XVI vydal moto proprio Sumorum Pontifikum, František I ho kontroval moto proprio Tradiciones Custodec. Omezil tradiční mši a mše svaté pod duhovou vlajkou asi pilířem - sloupem nejsou. No a kardinál Fernandés má s s Pannou Marií též nějaké problémy. Mám problémy který papež zakotví mezi Marii a Eucharistii. Pokud se stalo, tak to, co je v tradici Církve.
První vatikánský koncil: Papež není svrchovaný monarcha. Nemůže přidávat a ani ubírat. Není Bůh, je jen služeník služebníků, povinný zachovavat, co mu bylo svěřeno. Tridentský koncil a bula Quo Primum zavazova i Pavla VI. Však to bylo řečeno i Mariánských zjevení, že změna liturgie je cesta k sebevraždě Církve. Na změně se podíleli Židé - ofertorium nahradily modlitby z Kabaly, protestantští pastoři, kteří očesali mši o mnoho modliteb a velel tomu kardinál Bugnnini, zednář. Sešlost jak se patří. Tak vznil Novus Ordo Misae. Pavel VI promulgoval to, co nebylo dovoleno měnit, Mši svatou všech věků, zvanou Tridentskou.
Kardinál Fernandéz nemůže měnit papežské povolení udítet svátosti a sezdávat, které udělil papež František FSSPX. To by musel Lev XIV vydat písemně nová rozhodnutí. Tedy exkomunikace se nemůže vztahovat na tyto věci. Snad jen na nově svěcené biskupy a světitele. Exkomunikace je právně neúčinná. Potom je otázka Buly Quo Primum, zda může někdo někomu vnucovat Novus Ordo Misae, bránit účasti na Tridentské mši, mši všech věků. Druhý Vatikánský koncil není superdogma jak se vyjídřil Benedikt XVI, nic nedefinoval, nic dogmaticky nevydal. platí vše, co ustanovilo dvacet dogatických koncilů předtím. Otázka je, zda Pavel VI se neprovinil Novus Ordo Misae proti Tridentskému koncilu a bule Pia V Quo primum, která zavazovala budoucí, mše byla ustanovena pro všechny věky. Papež neni svrchovaný monarcha, nemůže všechno. Může existovat stav nouze a omyl ůže být i slepá poslušnost. Nejvyšší zákon Církve je spása duší a co dělat, když papež skáče kolem Pačamamy, mermomocí chtějí žehnat duhovým, pár jiných výmyslů, liturgické excesy atd. Já dnes u FSSPX na mši svaté byl. Exkomunikace je kardinální omyl. Schismatická, heretická je Fiducia Supplikans. Proti Písmu a tradici. Nejde souhlasit.
