Múdre slová od múdreho Božieho služobníka prednesené v Ottawe v Kanade v 1975
Arcibiskup hovoří – Kanada (1975)
Proslov pronesený Jeho milostí v Ottawě v Kanadě v listopadu 1975
Dámy a pánové,
přišel jsem mezi vás proto, abych pohovořil především o nejpalčivějším problému současnosti, kterým je zachování katolické víry. Nemyslím tím prostě jen jisté liturgické změny, ani jisté aspekty obnovy, které vyplývají z Druhého vatikánského koncilu. Tyto detaily samozřejmě mají svou důležitost, ale já jsem zde spíše proto, abych vás povzbudil v boji za záchranu základních principů naší víry, protože naše víra je životně důležitá. A než budu dále pokračovat, rád bych vaší pozornost obrátil k tomu, co přesně stanovuje tyto základní principy naší víry.
Základní principy naší víry
Náš Pán Ježíš Kristus přišel na svět, aby lidstvo vykoupil, a učinil tak skrze Kříž. Ústředním bodem Kristova pozemského života, smyslem toho, proč se Boží Syn stal člověkem, bylo to, aby zemřel na Kříži za spásu všeho …Více
Celá naša kresťanská civilizácia spočíva na našich oltároch. Ale ak zničíme svoje oltáre a nahradíme ich stolom a na tomto stole proste pripravujeme pokrm, ktorý je spomienkou na Nášho Pána Ježiša Krista a Jeho Poslednú večeru, ktorá nie je ničím iným než len prerozprávaním toho, čo pri tejto príležitosti povedal a učinil, potom sme zabudli na základy, na ktorých spočíva kresťanská civilizácia. Katolícka Cirkev potom prestane existovať, pretože Cirkev spočíva na dogme, na realite svätej oltárnej obete, z ktorej pochádza Sviatosť Oltárna,ktorou je Náš Pán Ježiš Kristus vo Svojom Tele, Krvi, Duši a Božstve. Pretože Sviatosť Oltárna – Eucharistia – premieňa priamo naše duše, civilizuje nás, vychováva nás a dáva poriadok naším dušiam. Bez Eucharistie zapáchame neporiadkom.
---------------------------------
o tom by vedel rozprávať hlavne sv. páter PIO: Arcibiskup Lefebvre - Bezradným katolíkom II. Menia nám naše náboženstvo
Zatímco tedy Církev v předešlých staletích kladla hodně důrazu na reálnou Přítomnost Našeho Pána Ježíše Krista v Eucharistii – v Eucharistii jako svátosti – zároveň možná nevědomky byla Eucharistie jako Oběť do určité míry opomíjena. Vraťme se zpět k této ideji Eucharistie jako Oběti, aniž bychom ztratili ze zřetele Eucharistii jako svátost. Myslím si však, že by dnes měl být obnoven důraz na Eucharistii jako Oběť, protože konec konců je to Eucharistie jako Oběť, která je zdrojem Eucharistie jako svátosti.
to je dobré. dneska, ked už sme takmer všetky krajiny obsypali misionarmi za tých 2000 rokov, aj vdaka týmto misionarom oni maju čo citovat, tak teraz po 2000 rokoch oni idú ešte len hladat "misijného ducha". celkom vtipný moment.
Je tragédii, že toto pochází od Druhého vatikánského koncilu. Gaudium et spes to ilustruje nejlépe: přinejmenším dvě stránky jsou věnovány myšlence změny, vývoje pravdy. „Zdnešnění“ je celé jen o této změně. Každý, kdo se podílí na tomto „zdnešnění“ má toto jako předpoklad: jako výsledek našeho nového ovládnutí přírody musíme přijmout změnu ve filozofii, ve způsobu vyjadřování a konání, ve způsobu, jakým pojímáme své náboženství, v realizaci, kdy způsob, jak se idejím rozumělo v minulosti, již dnes není použitelný.
Proto se například seminaristům říká, že by již neměli obracet na víru, evangelizovat nebo snažit se o konverzi nekřesťanů. Spíše se musí věnovat dialogu, aby směrovali své stádo k nalezení vlastní identity a uvědomění si, že jejich víra je konec konců stejně platná jako naše. To je samozřejmě prostě a jednoduše hereze a bude mít ve velmi krátkém čase předpokládaný účinek, kdy dojde k umlčení celého církevního misijního ducha.Není potřeba říkat, že zabije-li se misijní duch, kněžský duch přestane existovat. 