Zbožný Kornélius a Petrovo svědectví
1V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský,
2člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu.
3Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“
4Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem.
5Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr.
6Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,
8všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.
9Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil.
10Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: …Více
Mnoho cenných informací nám přináší čtyřicet osm veršů desáté kapitoly knihy Skutků svatých apoštolů. Málokdo však dokáže udržet pozornost při čtení celé kapitoly. Zpravidla lidé rozdělují kapitolu do několika částí, aby pak rozjímali tu nad Petrovým vytržením, tu nad andělem, který byl poslán za Kornéliem.
Rád bych vás nasměroval k několika důležitým bodům. Kornélius byl podle svědectví této knihy člověk zbožný. Ve druhém verši čteme:
2člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu.
Protože byl zbožný, dostalo se Petrovi poznání, vysloveném zde:
34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,
35ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.
Na základě těchto informací můžeme snadno učinit závěr, že Bohu je milý každý člověk, který miluje Boha a své bližní. Je to pochopitelné, neboť Bůh je v každém, kdo má v sobě Lásku. Vždyť Bůh je Láska.
16A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. 1J 4:16
Skutečnost, že Bůh miluje zbožné lidi ze všech národů, by neměla vést k myšlenkové zkratce, ke které se uchylují lidé bez Lásky, že prý Bůh nemá žádný vyvolený národ. Taková myšlenka je závadná. Vždyť svatá Písma jsou jedním velikým svědectvím o tom, že Bůh vyvolil Izrael, aby mu učinil velké věci. Celé dějiny vyvoleného národa směřovaly k tomu, aby právě z něho vyšel muž, který se stane Spasitelem. Petr byl povolán do domu Kornélia, aby o tomto muži svědčil. A zde nepřehlédněte, že Petr o Ježíšovi nesvědčí jako o jednom z trojice, nevypráví o Ježíši jako o Bohu, ale jako o někom, kdo byl stejný, jako my všichni. O muži, kterého Bůh pomazal Duchem svatým, o muži, který konal dobré skutky, protože s ním byl Bůh.
38Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.
A protože Petr mluvil pravdu, padl Duch svatý na všechny přítomné.
Na vás Duch svatý nepadá, protože nastavujete uši lžím od falešných pastýřů.
