Boží slovo na den 30.1. A.D. 2018
Boží slovo na denTu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“
Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.
Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“
A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“
Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“
On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.
Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.
A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“
Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“
Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“
A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.
Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“
Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.
Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘
Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
Mk 5,21-43