Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“
Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
On musí růst, já však se menšit.
Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky;
svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“
z Janova Evangelia
Celý křesťanský život je o tom, že On musí růst a my se menšit.
Nenechme se oklamat, bez Něj do Božího království nedojdeme.
Kdo z nás může v Pravdě říci: To již ne já, to Kristus žije ve mně?