Proč zemětřesením Bůh zabránil sjednocení mší, když mše sv. je neomylným učením katolické víry
MŠE svatá je neomylným učením katolické víry (Mše heretická - nesvatá jako ta moderní od r.1969 není neomylným učením katolické víry)Bůh žádá JEDNOTU jen a pouze V PRAVDĚ, neboť On sám je PRAVDA. Požaduje takovou jednotu křesťanů, jaká je ve Svaté Trojici dle Jan 17. kapitoly.
Např.:
V roce 1280 přijal athoský monastýr (pravoslavný klášter) Xiropotam unii s latiníky dle unie Lyonské z r. 1274, která NEvyřešila ani používání kvašeného a nekvašeného chleba ani rozvody. Za přítomnosti (byzantského - řeckého) císaře Michaele Paleologa odsloužili spolu s latiníky latinskou mši (tj. s nekvašeným chlebem). Vtom se kameny monastýru roztřásly. Monastýr byl zbořen až do základù. Císař v hrùze utekl z Athosu. Nahradit řeckou mši latinskou mší, Bůh neschválil. Syn císaře obnovil hradby Xeropotamu, avšak lekce, které se císaři na Svaté Hoře dostalo, nevydržela jeho potomkùm na dlouho. download.pravoslavi.cz/knihy/tri-divy-athos-w.pdf str.16
Plněji než Lyonský koncil, až Florentský koncil 6.7.1439 skrze slavnostní definici aplikoval princip, že obyčej řídí liturgii. Definoval, že ti, kteří patří do řeckokatolické církve, MUSÍ používat kvašený chléb, a ti, kdo patří do římskokatolické církve, MUSÍ užívat NEkvašený chléb. Protože ani sv. apoštol Pavel v liturgii, kterou obdržel, neprovedl žádné inovace. „Předal jsem, co jsem přijal.“ Z: Peklo se přestane plnit až se vrátí římská mše
Dokonca aj povolenie k samostatnému slúženiu východnej liturgie Gréci získali (na latinském Západě) len s námahou. Hoci bol o súhlas so slúžením byzantskej liturgie vo Florencii r.1439 a o účasť na nej žiadať Izidor metropolita ruských zemí a Litvy, ktorému bol pápež naklonený, jej uskutočnenie sa stále odkladalo: prvú byzantskú liturgiu slúžili Gréci až po koncile – navyše nie vo Florencii, ale až v Benátkach. Popri správe o nevôli byzantského cisára k takejto rezervovanosti. www.teologicketexty.cz/…/Florentsky-konc…
Florentská unie však Bohužel NEvyřešila vykonávané pravoslavné rozvody a nové sňatky. Pravoslavní od r.1 000 ruší manželství kvůli manželské nevěrnosti (a od 20.století dokonce z jakéhokoliv důvodu). Ortodoxní (pravoslavní) tehdy věřili, že manželská nevěrnost je důvod, proč může být manželství zrušeno, ale Katolická církev tomuto nevěřila a nevěří. news.fsspx.pl/…/bp-bernard-fell…
Když přijalo unii s Římem celé Byzantské impérium, jeho hradby se zhroutily (padlo pod Turky). Leč Athos – neporušitelná pevnost dávné byzantské zbožnosti–zùstal. download.pravoslavi.cz/knihy/tri-divy-athos-w.pdf str.16 Cisár Ján VIII. (1425 – 1448) sa naposledy pokúsil o cirkevné zjednotenie s Rímom tým, že roku 1439 uzavrel s pápežom tzv. florentskú úniu, ktorú však domáce obyvateľstvo Byzantskej ríše odmietlo. Dobytím Carihradu (1453) a Morey (1460) osmanskými Turkami sa Byzantská ríša definitívne zanikla. sk.wikipedia.org/wiki/Byzantská_ríša
Mše heretická - nesvatá jako ta moderní od r.1969 není neomylným učením katolické víry:
Biskup Cosme do Amaral, bývalý římskokatolický biskup z Leiry-Fatimy, hovořil v roce 1984 na technické univerzitě ve Vídni o tom, že třetí fatimské tajemství pojednává o apostazi, ztrátě víry na celých kontinentech.
"Jak se můžete odvažovat říkat, že je v novém mešním ritu nějaký nedostatek, když Duch Svatý poskytuje papeži ochranu při promulgování ritů pro celou Církev?“
Odpověď: Římskokatoličtí biskupové a kněží nepříliš pozorně přečetli dokument k tzv. promulgování misálu papeže Pavla VI., kterýžto misál je nazýván Římským misálem podvodně, protože mešní ritus v něm obsažený není římským ritem mše. Není to římská liturgie. Je tím, co velký architekt nového mešního ritu Msgr. Annibale Bugnini nazval novým výtvorem.
19. listopadu 1969 papež Pavel VI. při své středeční audienci činí prohlášení, že nastane změna v liturgii v latinské církvi. Co bylo shledáno urážlivé k protestantům, cokoliv, co bylo drahé tradiční katolické nauce o eucharistii a nauce o mši svaté bylo v liturgii buď oslabeno, nebo z ní úplně odstraněno. Nikdy nebyla promulgována pro celou Církev. Je jen povolena jako výjimka. V této apoštolské konstituci papeže Pavla VI., v Missale Romanum, jsou přesně dva výnosy. On deklaruje, že v této knize budou vytištěny tři nové eucharistické modlitby. On deklaruje, jaká budou konsekrační slova, která se objeví ve všech čtyřech eucharistických modlitbách. To je jediná věc, kterou v celém dokumentu, tzv. Římském misálu, deklaruje. Pozorně si jej přečtěte. Uvidíte, že nic jiného se v celém dokumentu nedeklaruje. V tomto výnosu se papežem nepromulguje nový mešní obřad.
Podívejte se na Quo Primum Tempore papeže Pia V. [Uveden do úřadu 17. ledna 1566 (intronizace) Pontifikát skončil 1. května 1572], to je promulgace. Misál se bude „napříště po budoucí věčné časy používat ve všech kostelech... ...ledaže by od samého začátku zřízení byla (mše) schválena Apoštolskou stolicí buď samotným zřízením nebo zvykem, který by byl v týchž kostelech zachováván nepřetržitě alespoň dvě stě let. ...Všem pak ostatním zmíněným kostelům odnímáme užívání těch misálů a stanovíme a nařizujeme tímto navždy platným ustanovením, aby pod trestem naší nevole úplně a zcela byly odloženy misály a k tomu misálu námi nedávno vydaného nesmělo být nikdy nic přidáno, ubráno, tím spíše měněno“. Tomu se říká uzákonění.
Missale Romanum papeže Pavla VI. prostě jen představuje jistou knihu a deklaruje, že v této knize budou vytištěny některé nové modlitby. Není zde nic, co by bylo disciplinární povahy. Nepředepisuje se používání nového misálu, dokonce se ani nepovoluje, aby jej kdokoliv používal. Není zde absolutně žádné svolení papeže Pavla VI. k používání tohoto nového misálu. Kdo podléhá používání tohoto nového misálu? Ani slovo. Kdo může používat tento misál? Kde jej může používat? Ani slovo. Proto má dokument velmi zvláštní uspořádání. V nadpise stojí „promulgace“. Čteme text dokumentu a vidíme, že promulgováno nebylo nic. Byl bezcenný. Je jako definice, která nedefinuje. Není zákonem týkajícím se církevní disciplíny. Nenařizuje, ani nepovoluje nikomu používat misál papeže Pavla VI. A proto zde nalézáme druhou promulgaci. Missale Romanum sám sebe nazývá promulgací. Až dojdete na konec dokumentu, obraťte poslední stránku a naleznete promulgaci Posvátné kongregace ritů podepsanou kardinálem Gutem, která promulguje nový misál poté, co prý byl právě promulgován papežem Pavlem VI. v Missale Romanum. Skutečně velice zvláštní. Není možné, aby kardinál, který je prefektem římské kongregace, zamítnul a anuloval, byť i s povolením papeže, slavnostní výnosy papeže (Pia V.) v apoštolské konstituci. Ale promulgace kardinála Guta se dokonce ani nepokoušela potlačit misál papeže Pia V. Zašla jen tak daleko, že povolovala používání nového misálu a vyhlašovala, že pouze biskupové budou mít pravomoc říci, kdy může být nový misál používán. Jen potud došla promulgace nového misálu. Jde jen o povolení. Realizováno má být biskupy. Je proto omylem, aby kdokoliv říkal, že misál papeže Pavla VI. byl promulgován pro univerzální církev latinského obřadu. To prostě NEbyl. Jen to tak má vypadat. Klíčové fráze, které by konstituovaly zákon, skutečné promulgování zákona, který je v Církvi nutné všeobecně uposlechnout, se v apoštolské konstituci Missale Romanum nikde NEnachází.
Tj. zkrácená verze z: Peklo se přestane plnit až se vrátí římská mše
Veřejná doména