Buďme prostí, pokorní a čistí - sv. František z Assisi
(Opuscula, edit. Quarancchi 1949, 87-94)
Buďme prostí, pokorní a čistí
Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z nebe. Z jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.1
Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže;2 ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo,3 ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v jeho šlépějích.4 A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni5 a abychom ho přijali s čistým srdcem a čistým tělem.
Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe.6 Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě.7 Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě. A proto se k němu obracejme s chválami a prosbami ve dne v noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích,8 neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.9
A kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení.10 A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů.11 Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.
Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu.12 A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně13 a učiní si v nich příbytek;14 budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají,15 a jsou bratrem, sestrou i matkou našeho Pána Ježíše Krista.16
1 Mt 26,39. 2 Srov. Žid 9,14. 3 Srov. Jan 1,3. 4 Srov. 1 Petr 2,21. 5 Srov. 1 Tim 2,4. 6 Mt 22,37.39. 7 Jan 4,23. 8 Mt 6,9. 9 Lk 18,1. 10 Srov. Mt 3,8. 11 Srov. Tob 12,9. 12 Srov. 1 Petr 2,13. 13 Srov. 1 Petr 4,14. 14 Srov. Jan 14,23. 15 Srov. Mt 5,45.16. 16 Srov. Mt 12,50.
4. říjen
Sv. Františka z Assisi
památka
Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství „třetího řádu“ (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o Vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.
zdroj: Denní modlitba církve