Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa
(Lib. 1,10,1-3: PG 7,550-554)
Zvěstování pravdy
Církev, která zapustila kořeny po celém světě až do končin země, přijala od apoštolů a jejich učedníků tuto víru: Víru v jednoho Boha, všemohoucího Otce, který stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je v nich,1 a v jednoho Ježíše Krista, Božího Syna, který se pro naši spásu stal člověkem, a ve Svatého Ducha, který ústy proroků hlásal Boží záměry a rozhodnutí. Víru v příchod našeho milovaného Pána Ježíše Krista, jeho narození z Panny, umučení, vzkříšení z mrtvých i nanebevstoupení v těle, i v jeho příchod z nebe v slávě Otcově, aby bylo všechno sjednoceno pod jednu hlavu2 a všechno lidské pokolení vzkříšeno, aby se tak podle vůle neviditelného Otce před Ježíšem Kristem, naším Pánem a Bohem, Spasitelem a Králem, sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk aby ho vyznal3 a on aby vykonal nade všemi spravedlivý soud.
Když církev přijala tuto zvěst a tuto víru, kterou jsme právě vyznali, byť rozptýlena po všem světě, bedlivě ji střeží, jako by přebývala v jediném domě. A věří zvěstované pravdě, jako kdyby měla jedinou duši a jediné srdce, a jednomyslně ji zvěstuje, učí a předává, jako kdyby měla jediná ústa. Neboť i když se ve světě mluví rozličnými jazyky, síla tradice je vždy táž.
A ani církve založené v Germánii nevěří jinak ani nic jiného nepředávají, stejně jako ty z Iberie, zemí keltských, z Východu, Egypta a Libye nebo zprostřed světa; ale jako je slunce, sličné dílo Boží, na celém světě jedno a totéž, tak i zvěstování pravdy, zářící po všem světě a osvěcující všechny lidi, kteří chtějí poznání pravdy dojít.
Kdyby někdo mezi představenými církve sebevíc vynikal silou řeči, nemůže hlásat nic jiného, než zde bylo řečeno, neboť nikdo není nad Mistra, a předávání pravdy nemůže ublížit ani ten, kdo se jen stěží vyjadřuje. Jelikož je totiž víra vždy táž, ani jí nepřidá ten, kdo o ní umí říci velmi mnoho, ani jí neubere ten, kdo dokáže říci jen málo.
1 Sk 4,24. 2 Srov. Ef 1,10. 3 Srov. Flp 2,10-11.
zdroj: Denní modlitba církve
sv. Irenej životopis
Původem byl Řek. V mládí přijal výuku od sv. Polykarpa a pak přesídlil na západ do Lyonu, kde se stal kaplanem maloasijských emigrantů. Po návratu z cesty do Říma se stal biskupem a napravoval škody, způsobené pronásledováním. Hájil křesťanskou víru proti gnostikům, psal spisy proti herezi. Mezi tím napomínal papeže pro příliš přísný postoj vůči těm, kteří byli odlišného názoru. Patřil mezi nejznámější spisovatele prvních křesťanských století a za dalšího pronásledování byl sťat mečem.
více: catholica.cz/?id=2689
Amen