Nežiadúce /smrtiace/ účinky liekov = smrť ® / John Virapen pracoval viac ako 35 rokov vo farmaceutickom priemysle. Bol výkonným riaditeľom švédskej pobočky Eli Lilly & Company, rozpráva pravdivý príbeh o korupcii, podplácaní a podvodoch ako po užití liekov za ktorými stáli obrovské peniaze, a zomierali ľudia. Napriek tomu lieky išli na trh.
Okultné pozadie psychológie a psychiatrie. Nič …
- Následky po očkovaní / COVID-19 dielo satana
- Ako Farma firma spravila z Američanov závislých
- Démonizmus v charizmatických kresťanských spoločen…
Víte, že velké farmaceutické koncerny vynakládají kaž-
doročně 35 000 eur na každého lékaře s vlastní praxí,
aby ho motivovali předepisovat jejich výrobky?
Víte, že osoby s významným vlivem na veřejné mínění,
tedy uznávaní vědci a lékaři, dostávají drahé zájezdy, dary,
případně přímo peníze jako úplatek za pozitivní posudky
na léčiva, jejichž závažné, někdy až smrtelné nežádoucí
účinky pronikly na veřejnost, jen aby rozptýlili oprávněné
obavy lékařů i pacientů?
Víte, že pro celou řadu nových schválených léků existují jen
krátkodobé studie a nikdo neví, jaké jsou jejich účinky na
pacienty při dlouhodobém nebo trvalém užívání?
Víte, že výzkumné zprávy a statistické údaje, které státní
zdravotnické úřady vyžadují pro schválení léku, se tak dlou
ho přikrášlují, až se z nich celkem vytratí smrtelné případy
zapříčiněné daným lékem?
Víte, že víc než 75 procent předních vědců působících na
poli medicíny platí farmaceutické firmy?
Víte, že se prodávají léky, při jejichž schvalování sehrálo
svou roli podplácení?
Víte, že farmaceutický průmysl si nemoci vymýšlí a pro
paguje je cílenými marketinkovými kampaněmi, jen aby si
rozšířil odbytiště pro své výrobky?
Víte, že farmaceutický průmysl se čím dál tím víc zaměřuje
na děti?
Ne, o mnohém z uvedeného jste nemohli vědět, protože
farmaceutický průmysl se velmi snaží tyto věci ututlat.
A když něco přece jen pronikne na veřejnost, tak jen nedopatřením,
když už se tomu opravdu nedá zabránit, jako se to stalo na
příklad v roce 2006 v Londýně výrobci léčiv z Würzburgu
TeGenero.
Vzpomínáte? „Sloní muž,“ hlásal titulek. Jednomu z lidí plnících úlohu pokusných králíků za dvě hodiny po užití nové zázračné tabletky opuchla hlava do trojnásobných rozměrů. Připomínal „sloního muže“. Svoje názory opisuje aj prostredníctvom príbehov pacientov, ktorí dôverovali lekárom a zaplatili životom.
Farmaceutické spoločnosti podľa Virapena zneužívajú dôveru chorých na to, aby dosiahli ich závislosť. Kniha s názvom Nežiaduci účinok, odhalila nekalé praktiky zo zákulisia farmaceutického priemyslu, vyvolala búrlivé diskusie a stala sa bestsellerom. John Virapen v nej upozornil na fatálne vedľajšie účinky bežne užívaných liekov.
Opísal diabolské praktiky pri ich uvádzaní na trh. Tisícky ľudí z celého sveta sa prostredníctvom jeho knihy dozvedeli, že farmaceutický priemysel funguje vďaka korupcii, falšovaniu dokumentov, zatajovaniu smrti dobrovoľníkov počas testov. Vystúpil z farmaceutickej mašinérie, a jeho knihy sú odhalením nepríjemnej pravdy.
Pfizer už v 2020 vedel, že vakcíny na COVID zabíjajú. Pfizer už v apríli 2021 vedel, že injekcie poškodzujú srdcia ľudí. Pfizer to vedel už 28. februára 2021 – iba deväťdesiat dní po verejnom uvedení ich COVIDU.
Tieto vedľajšie účinky zahŕňali: smrť ktorú Pfizer uvádza ako „závažnú nežiaducu udalosť“ za posledné tri mesiace od zverejnenia lieku.
Prozac smrť® Coca Cola a Pepsi Cola sa stretáva s JEDOM Prozacom
Nadmerná stimulácia kofeínom a cukrom môže viesť k väčšine symptómov spojených s depresiou u detí. Zložky, ktoré sa nachádzajú v Cola a Pepsi, dočasne pozdvihnú a neskôr vyčerpajú nadobličky, čo vedie k únave a podráždenosti a môže viesť k samovražedným myšlienkam a činom.
Oba produkty sú masívne stroje na zarábanie peňazí podporované drahými reklamnými kampaňami.
FDA je veľmi prísna voči výrobcom vitamínov, ale ignoruje prístup detí k tejto dobre známej stimulačnej droge, Pepsi & Cola. "Príčiny detskej depresie, úzkosti a deficitu pozornosti siahajú od nutričnej nerovnováhy a vystavenia chemikáliám domácim a školským problémom.
Mnohí lekári a psychológovia namiesto toho, aby riešili príčiny, zámerne liečia iba symptómy účinnými liekmi. takmer deväť miliónov detí, jedno z každých piatich detí užíva psychoaktívne lieky na poruchy správania, z ktorých mnohé sú otázne diagnózy.
od Dr Wilsona Eli Lilly, výrobca Prozacu, rastie marketingom prozacu pre dospelých v depresii, teraz sú v cieľovej vzorke deti. Prozac môže u pacientov vyvolať samovražedné pocity Prozac sa často predpisuje viac, ako je potrebné, kvôli dlhým zoznamom čakateľov na psychoterapiu a iné poradenské služby v NHS Prozac môže vyvolať akatíziu – duševné a fyzické vzrušenie, ktoré vyvoláva násilné správanie.
Trinásťročná Chris Fetters z Iowy zabila svoju tetu. Bola na Prozacu.
15-ročný Kip Kinkel najskôr zastrelil svojich rodičov, potom dvoch zabil a zranil 22 spolužiakov na strednej škole Thurston v Oregone. Bral Prozac.
Joseph Wesbecker bol na Prozacu, keď zabil sedem ľudí v tlačiarni v Kentucky a potom si vzal život.
Jeff Weise bol ďalším školským vrahom v Red lake v Minnesote. Jeho dávka Prozacu bola práve zvýšená na 60 mg denne. Eli Lilly urovnala takmer tucet prípadov týkajúcich sa Prozacu mimosúdne za jeden rok - Kalifornský právnik, december 1998.
Okultné pozadie psychológie a psychiatrie
Ako Farma firma spravila z Američanov závislých
Vakcíny z potratených detí
Vakcinačná vojna. Nemýľme sa, v III. svetovej vojn…
EUTANAZIA A POTRAT JE VRAZDA
Ako Big Pharma schvaľuje nebezpečné lieky
Popredný neurológ prezradil, že ADHD neexistuje: „Vymysleli ho, aby spravili deti závislé na liekoch.“
Vakcíny z potratených detí - Dr. René Balak
COVID 19 - 3 vojna už začala. Boh testuje vieru kr…
Předmluva: byl jsem globální hráč John Virapen
Na mém příběhu je zajímavé to, že se stále mění jeho začátek.
Tato předmluva je vlastně předmluvou k předmluvě a obávám
se, že do každého dalšího vydání se vždy odehraje něco nového,
něco, co úzce souvisí s mou minulostí, takže pro to bude třeba najít místo v této knize.
Má minulost ve farmaceutickém průmyslu je totiž naneštěstí
téměř strašidelným příběhem, který se sám píše stále dál; sou-
časnost ho znovu a znovu potvrzuje a on mě zas a zase vtahuje
na hrací plochu, o níž jsem doufal, že jsem ji už navždy opustil.
Nejnovější případ: V noci 25. února 2007 v 1.35 jsem po
dle statistiky programu Word dokončil předposlední kapitolu
ke svým memoárům. Dal jsem si na konci dne sklenku koňaku
a s úlevou jsem sledoval, jak počítač postupně pozavíral všechna
okna, až nakonec ustal i hukot ventilátoru a bzučení hard disku.
V uších se rozšumělo ticho. Vklouzl jsem do ložnice k manželce
a našemu synkovi.
To ráno mě z hlubokého spánku vzbudil telefonát z Atlanty
v USA. Proklatý časový posun! Na druhém konci linky není
nikdo méně významný než Andy Vickery, jeden z nejpromi
nentnějších a nejúspěšnějších právníků zapojených do procesů
zaměřených na účinky psychotropních látek na člověka, tedy na
to, co se obvykle vejde pod nevinné označení „nežádoucí účin
ky“.
(V mém příběhu však toto slovní spojení zahrnuje sebe
vraždy, vraždy a jednání v amoku.) Vickery je sice hlavička, ale
na časový posun mezi jeho americkou kanceláří a mým domem
na jihu Německa zřejmě zapomněl. Prominul jsem mu to.
Andy Vickery je každopádně jedním z mála právníků, kteří
ve sporech nesmírně silné mašinerie farmaceutických gigantů
úspěšně zastupují osoby poškozené farmaceutickým průmyslem.
NEŽÁDOUCÍ ÚČINEK: SMRT
Vickery se o mně dozvěděl na internetu. Na platformě
youtube jsem se představil jako bývalý zaměstnanec farmaceu
tického kolosu Eli Lilly & Company a oznámil, že zanedlouho
vyjde tato kniha. Vickery okamžitě věděl, kdo jsem.
Desátého března 2007 letím do Atlanty. Andy Vickery mě
pozval, abych před soudem vypovídal jako znalec ve věci sebe
vraždy, která se stala v USA. Oběť osobně neznám a nejsou mi
známy ani přesné okolnosti úmrtí zesnulého. Údajně se zastřelil
ranou do hlavy. Jeho jméno, Porter, slyším poprvé. Pomyslíte si
možná: „Zvláštní svědek.“ Máte pravdu. Jsem totiž víc než jen
svědek.
Vickery má záchytné body, určité informace důležité
pro jeho mandantku, vdovu po zesnulém panu Porterovi, a její
žalobu, ale žádné důkazy.
A tady vstupuji do hry já. Pan Porter
totiž užíval Prozac®, a to nanejvýš jeden týden. Léčba ho nato
lik vykolejila, že se mu dobrovolná smrt pojednou jevila jako
jediná smysluplná možnost. Přitom to byl úspěšný obchodník,
nepatřil k lidem se sebevražednými sklony.
Měl osobní problémy a rozhodl se vyhledat lékaře. Ten mu okamžitě předepsal
Prozac®. Vždyť víte, něco na „zlepšení nálady“, nic víc. No a po
týdnu se pan Porter dostal do takové „náladičky“, že se zastře
lil.
Desátý březen je sobota. Mám jeden den na aklimatizaci
a v pondělí 12. března to začne. Dva dny se kolem mě mota
li dva právníci mého někdejšího zaměstnavatele, gigantického
farmaceutického koncernu Eli Lilly.
Jejich cíl: Zdiskreditovat mě jako člověka, a tak zpochybnit i mou svědeckou výpověď a v nejlepším případě ji z jednání vyloučit. Protože to, co vím
a co pod přísahou vypovím, je pořádná bomba.
Právníci ji měli za úkol zneškodnit.
Celé dva dny mě mučili detailními otázkami týkajícími se
případů starých deset, nebo dokonce dvacet let. Připadalo mi to
jako bizarní školní test... Moje vzpomínky sice nelžou, ale tako
váto procedura i tak vyžaduje pevné nervy a koncentraci. Jeden
z nich vždy na chvíli poodešel stranou, aby kamsi zatelefonoval,
John Virapen
vyžádal si údaje, které mě měly zahnat do úzkých. Nepodařilo
se jim to. Takovýto výslech je sice nesmírně vyčerpávající, ale
když se člověk drží pravdy, nakonec ho vydrží. Lži jsou jako do
meček z karet. Zjistil jsem to na vlastní kůži: Je celkem jedno,
na jak vratkou lávku mě vyvedou, nespadnu. Dva dny se mnou
bojovali, zkoušeli všechno možné.
Nakonec, jakoby mimochodem, padla klíčová otázka, která
venkoncem nebyla od věci.
„Proč to děláte, pane Virapene? Proč se tak intenzivně hrabe
te v minulosti? Proč to všechno prostě nenecháte být?“
Byl jsem sice unavený, ale rozhodným pohybem jsem položil
na stůl fotku. Synovu fotku. „Pro toto. Jde mi o budoucnost.“
Na okamžik zavládne v nezaujatě chladné soudní síni ticho.
Žádné šuškání. Žádné strategické domluvy. Žádné šustění pa
pírů. Na okamžik nikdo nenahlíží do spisů.
Za ty dva dny mě opět prohnali celou mou minulostí jako
býka ve španělské aréně. Po této štrapáci jsem byl ještě celý
týden mentálně otupělý. Vyčerpali mě, ale nezdolali. Nenašli
žádné rozpory, žádné lži, žádnou nepravdu. Vyhradili si sice
možnost pozdějšího opravného prostředku proti mé svědecké
výpovědi, aby ji nebylo možné použít později, ale nakonec to
nechali tak.
Moje svědecká výpověď je platná. Andy Vickery ji použije,
aby vdově po panu Porterovi pomohl při žalobě proti Eli Lilly.
Ale − kdoví. Takovéto procesy se nezřídka zastaví v tom sta
diu, kdy farmaceutickému obrovi začne přihořívat, kdy ho
nutí předložit tajné spisy a ke slovu se dostávají znalci, kteří
se velmi dobře vyznají ve vnitřních záležitostech farmaceutic
kých gigantů.
V takovém stadiu Goliášovi právníci obyčejně
zkusí všechno, jen aby zastavili rozhodující boj před soudem.
Stáhnou se do přítmí neoficiálních hotelových místností, aby
záležitost vyrovnali mimosoudně. Vyrovnají věc mimosoudně tehdy, když vidí, že nemají šanci proces vyhrát. (A někdy tak vyrovnají dokonce i spor, který by vyhrát mohli, ale v němž by se na přetřes dostaly velmi nepříjemné skutečnosti!)
Je těžké najít žalobce, který by odolal mastným sumám, jež
nabízejí gigantické farmaceutické firmy. Když se vše podaří,
koncern není nucen své slabiny odhalit a zachová si čistý image
farmaceutického průmyslu bádajícího pro blaho lidstva.
„Tento proces vám manžela nevrátí. Je celkem jedno, jak
skončí. Prosím, přijměte jako odškodné alespoň tento šek
a možná, že jednou začnete celkem znovu.
Život jde dál.“
Budou argumentovat takto nebo nějak podobně a když bu
dou úspěšní, vyjde naprázdno i boj o připuštění mé svědecké
výpovědi pro účely procesu. Protokoly, sestřih videozáznamu
mé svědecké výpovědi, to všechno se v tom případě zapečetí,
zmizí pod zámkem. A o tom, co se ve skutečnosti děje – jak
Prozac®, prý lék na zlepšení nálady, udělal z člověka smrtící stroj
– se veřejnost zase jednou nedozví nic.
Ale opravdu nic?
Nu, právě máte v rukou přepis výpovědi, kterou jsem v břez
nu 2007 podal v Atlantě. Ale nejen to, mnohem víc. Pokud
by moje svědectví poskytnuté pod přísahou nechali ležet ladem
a hledání pravdy o „léku Prozac® a panu Porterovi“ by se zasta
vilo na mrtvém bodě, byl by to pro tento případ trpký konec.
Moje výpověď však platí i pro celou řadu dalších případů. Jistě
si totiž vzpomínáte, že jsem neznal podrobnosti daného přípa
du, do Atlanty mě pozvali jako znalce v oboru psychofarmak
a ... znalce podplácení.
Význam toho, co jsem tam řekl, sahá daleko za hranice případu Porter. V případu Cho Seung Huia,
který v amoku střílel na univerzitě ve Virgínii, vyšlo najevo,
že podstoupil psychiatrickou léčbu, a já si umím představit, co
to může znamenat. Existují spekulace, že se i v tomto případu
člověk změnil ve smrtící zbraň právě působením látek ovlivňují
psychiku.
Pokud se má se spekulacemi skoncovat, musí se na
stůl vyložit fakta a spolu s nimi i pravda. Zároveň by však bylo
třeba skoncovat s mimosoudními dohodami a dočasnými soud
ními opatřeními!
Můj let do Atlanty a ostatní aktuální případy každopádně
svědčí o významu mého příběhu pro dnešek.
Pravdu, celou pravdu a nic než pravdu, a k tomu mi dopomáhej
Bůh.
Noc co noc se mi u postele scházejí záhadné bytosti. Někdy
do pokoje vklouznou v brzkých ranních hodinách. Buší hlavou
o stěnu, žiletkami si podřezávají ruce i krk. Budím se zmáčený
potem. Svým dílem jsem přispěl ke smrti těch lidí a jejich stíny
mě teď pronásledují.
Jsem spoluodpovědný za smrt jedinců, které jsem neznal.
Ne, nezabil jsem je vlastníma rukama. Naopak, fungoval jsem
jako poddajný nástroj farmaceutického průmyslu.
„Skutečně?“ zeptáte se. „Byl jste nástrojem, pane Virapene?
Jen nástrojem? Tak jako je kladivo nástrojem pro tesaře?“
Při této otázce se pohrdavě ušklíbnete. Máte pravdu. Byl
jsem víc než jen nástroj. Protože na rozdíl od kladiva mám
svobodnou vůli.
Avšak, ruku na srdce, do jaké míry je člověk
při rozhodování svobodný? Manipulace vůle farmaceutickým
průmyslem sehrává v mém příběhu významnou roli. Existuje
nějaký nebezpečnější nástroj než člověk, kterému zmanipulo
vali vůli?
Dnes už nejsem ve hře. Jako jedinec jsem nebyl zase tak důle-
žitý. Byl jsem jen pěšákem. Figurkou. Mnohem důležitější bylo,
že jsem fungoval tak, jak chtěli. Ale hra pokračuje. Stejně jako
jsem fungoval já, fungují jiní, a dělají to, co jsem dělal já. Vy
jako pacient jste však ve hře stále.
Jste tou nejdůležitější figurkou. Hra je ušitá přesně vám na míru. A na míru vašim dětem.
Teď namítnete, že farmaceutické koncerny přece konají dob
ro – zkoumají, snaží se vyvinout nové léky, jež pomohou lidem.
S oblibou a nahlas to proklamují. Vytvářejí obraz sluncem zalité
krajiny se smějícími se dětmi a s tancujícími starci. Lidstvo se
usmívá.
Obraz však není pravdivý. Žel. Jsou na něm skvrny, a to
je řečeno jen mírně.
• Víte, že velké farmaceutické koncerny vynakládají kaž-
doročně 35 000 eur na každého lékaře s vlastní praxí,
aby ho motivovali předepisovat jejich výrobky?
• Víte, že osoby s významným vlivem na veřejné mínění,
tedy uznávaní vědci a lékaři, dostávají drahé zájezdy, dary,
případně přímo peníze jako úplatek za pozitivní posudky
na léčiva, jejichž závažné, někdy až smrtelné nežádoucí
účinky pronikly na veřejnost, jen aby rozptýlili oprávněné
obavy lékařů i pacientů?
• Víte, že pro celou řadu nových schválených léků existují jen
krátkodobé studie a nikdo neví, jaké jsou jejich účinky na
pacienty při dlouhodobém nebo trvalém užívání?
• Víte, že výzkumné zprávy a statistické údaje, které státní
zdravotnické úřady vyžadují pro schválení léku, se tak dlou
ho přikrášlují, až se z nich celkem vytratí smrtelné případy
zapříčiněné daným lékem?
• Víte, že víc než 75 procent předních vědců působících na
poli medicíny platí farmaceutické firmy?
• Víte, že se prodávají léky, při jejichž schvalování sehrálo
svou roli podplácení?
• Víte, že farmaceutický průmysl si nemoci vymýšlí a pro
paguje je cílenými marketinkovými kampaněmi, jen aby si
rozšířil odbytiště pro své výrobky?
• Víte, že farmaceutický průmysl se čím dál tím víc zaměřuje
na děti?
Ne, o mnohém z uvedeného jste nemohli vědět, protože
farmaceutický průmysl se velmi snaží tyto věci ututlat. A když
něco přece jen pronikne na veřejnost, tak jen nedopatřením,
když už se tomu opravdu nedá zabránit, jako se to stalo na
příklad v roce 2006 v Londýně výrobci léčiv z Würzburgu
TeGenero. 2 Vzpomínáte? „Sloní muž,“ hlásal titulek. Jednomu
z lidí plnících úlohu pokusných králíků za dvě hodiny po užití nové zázračné tabletky opuchla hlava do trojnásobných rozmě-rů. Připomínal „sloního muže“.
Ve společnosti TeGenero cosi
selhalo. Avšak ne v souvislosti s otokem hlavy. To výrobce léčiv
netrápilo. Jediným problémem byl únik informací na veřejnost.
„Nezkušený zajíc!“ komentoval bych ten případ za svých aktiv
ních dob. Firma TeGenero neměla na výběr. Vyhlásila konkurz
a zahladila za sebou všechny stopy. Globálnímu hráči se však
něco takového nestane.
Takovéto případy jsou ještě stále výjimkou. Obvykle se tvrdí,
že osoby zařazené do procesu klinických zkoušek beztak trpí
závažnými onemocněními. Vinu za selhání ledvin nebo úmrtí
prostě hodí na ně! A neustále zdůrazňují, jak jsou ty léky uži
tečné pro hromadu jiných lidí. Moje kniha ukazuje, jak falešná
jsou tato tvrzení, používaná farmaceutickým průmyslem pro
svou obranu.
Byl jsem globální hráč
Svá tvrzení nepředkládám z pozice outsidera ani žurnalisty
odhalujícího tajemství. Neukazuji morálně čistým, jakoby ste
rilním prstem na zlé tam nahoře. Vím, o čem mluvím, protože
jsem se na tom aktivně podílel. Byl jsem jedním z nich.
Od roku 1968 jsem pracoval pro farmaceutický průmysl.
Začal jsem jako nevýznamný obchodní zástupce, což je oficiál
ní označení člověka, který lékařům leští kliky. Vypracoval jsem
se výš. Na každém stupni kariérního žebříčku je zaměstnanec
v nejistotě, v níž ho nechávají nadřízení. Jak jsem stoupal stále
výš, získával jsem čím dál tím víc informací a sám jsem se stá-
val pachatelem.
Pracoval jsem přitom pro různé firmy. Z jedné
jsem odešel jen proto, abych v jiné začal ve vyšším postavení.
Stoupal jsem vzhůru velmi rychle. Poznal jsem zevnitř něko
lik nadnárodních koncernů, globální hráče, například Novo
Nordisk, a ve Švédsku jsem se stal ředitelem pro jinou společ-
nost, Eli Lilly & Company.
Pokud jde o sortiment výrobků, jednou šlo o zázračnou tab
letku proti artritidě, jindy o podvod s lidským inzulinem, ale
i o omlazovací kúry (růstové hormony) a nakonec o novou řadu
tablet na psychické poruchy (SSRI), o nichž se nesprávně mluví
i jako o látkách na zlepšení nálady. Tato léčiva jsou však všech
no jiné, jen ne prostředky na zlepšení nálady. Doženou člověka
k sebevraždě nebo k vraždě. Tyto nebezpečné látky však nejsou
určeny k léčení ojedinělých chorob, naopak. Jeden jediný lék
z této lékové skupiny dokáže vygenerovat obrat až několik mili
ard eur. Za rok! Každičký rok!
Zvláštní marketing a úplatkářství
Pro tyto nebezpečné a rozšířené produkty jsem vymýšlel
a vedl marketingové kampaně. Marketing přitom zahrnuje ce
lou škálu kroků, od drahých maličkostí pro lékaře přes zájezdy
pro osoby ovlivňující veřejné mínění, přes finanční prostředky
na koupené články uveřejněné ve vědeckých odborných časopi
sech, přes přípravu a realizaci vědeckých kongresů až po návště-
vu nevěstinců pro manažery vyžadující mimořádnou péči.
Do mého smutného repertoáru patřilo v neposlední řadě
i podplácení úřadů. Jeden takovýto případ mě mimořádně roz
rušil. Měl totiž neobvyklé důsledky. Šlo o podplacení nezávislé-
ho znalce pracujícího pro zdravotnický úřad.
Skutečnost, že jsem ochotně spolupracoval, je dnes pro mě
tíživým břemenem. Strachem propocená pyžama mě ženou
k poznávání sebe sama. Byl jsem svině. Podporoval jsem schvá-
lení léků, o nichž jsem ovšem věděl, že lidem škodí.
Teď je mi 64 let a žiji v Německu, ve Švábsku. Jsem ženatý
a mám malého syna. Je pro mne tou nejdražší bytostí na světě.
A farmaceutický průmysl neustále hledá nové, lukrativní trhy.
Začíná se zaměřovat na děti. Bojím se.
Ne svých bývalých šéfů, i když vím, že jiní, kteří si jako já
pustili pusu na špacír, tím ohrozili vlastní život. Farmaceutická
lobby je velmi mocná. Vetře se do přízně politiků a soudců a vy
dírá celou vládu. Vyhrožuje stažením investic nebo zrušením
poboček, tedy snížením počtu pracovních míst, a představitelé
státu okamžitě krotnou. Padly už i poslední zábrany. Vliv far
maceutického průmyslu není moc na očích.
Asi před rokem jsem telefonoval s lektorkou známého ně-
meckého vydavatelství zaměřujícího se na vědecké publikace.
Projevila velký zájem o můj příběh, o tuto knihu. Musí to vyjít
na světlo boží, tvrdila, je třeba o tom konečně informovat veřej
nost! Nadšením přímo hořela.
Řekl jsem: „Dobře, tak tu knihu vydejte.“
Srdečně se rozesmála a povídá: „Nemožné, vždyť vydavatel
ství žije právě z reklamy farmaceutických společností. Vydáváme
standardní díla týkající se lékařské praxe.“ Kdyby však někdo
někdy tuto knihu vydal, požádala mě ta dáma o to, abych jí pak
bezpodmínečně zaslal na její soukromou adresu jeden exem
plář. Toužila být jednou z prvních, komu se kniha dostane do
rukou a bude mít možnost si ji přečíst.
Jistého muže, jmenoval se Alfredo Pequito,3 za zveřejnění ne
příjemných informací o farmaceutickém průmyslu přepadli a po
bodali nožem. Lékaři mu museli ošetřit sedmdesát bodných ran.
Tento případ se nestal, jak byste se snad mohli domnívat, v ně-
které ze zemí třetího světa nebo v Los Angeles, a nestal se ani
v minulých stoletích, za časů Divokého západu. Ne, zaútočili
na něho mezi námi, dnes, v civilizovaném světě, a to i navzdo
ry silné osobní ochrance. Uvedený muž pracoval v Portugalsku
pro německý koncern BAYER jako obchodní zástupce, tedy na
stejném stupni hierarchie, na jakém jsem asi před třiceti lety
začínal.
Patřil k lidem, kteří neustále běhají za lékaři a nabízejí
jim zadarmo vzorky, bonboniéry nebo něco víc.
Moje minulost a synova budoucnost
Takovéto případy mi nenahánějí strach. Ne. Bojím se však,
že by se z mého syna mohl stát člověk, jakého farmaceutický
průmysl miluje: ochotný pojídač tabletek a léků na vymyšlené i
vsugerované nemoci. Cena je all inclusive – zahrnuje i smrtelné
nežádoucí účinky. Farmaceutický průmysl mění smýšlení člově-
ka budoucích generací.
Ne, nedělám paniku. Už to začalo. Slyšeli jste o ADHD? Ne?
Lidově se tomu říká dětská hyperaktivita nebo neposedné děti.
Jde o děti, které nedokážou posedět, skáčou člověku do řeči
a vyrušují při vyučování, jednoduše děti, které se nedokážou
přizpůsobit. Podle farmaceutického průmyslu trpí závažným
onemocněním, ADHD. Samozřejmě, že na ně existují léky.
Jinak by se onemocnění v takovém rozsahu a tak agresivně ne
propagovalo. Jedním ze známějších léků je Ritalin®. Novější
produkt Strattera® pochází z firmy, pro kterou jsem celé roky
pracoval, Eli Lilly & Company. Nikdo ovšem ještě neví, jaké
vývojové poruchy a dlouhodobé škody Strattera® způsobuje, ale
navzdory tomu se prý denně předepisuje tisícům údajně hyper
aktivních dětí.
O to se stará farmaceutický průmysl. Kdysi jsem se o to staral
i já. Ne v případě výrobku Strattera®, ale v případě léku Prozac®
(fluoxetin), předchůdce přípravku Strattera®. A od tohoto
roku je možné Prozac® v Německu předepsat dokonce i dětem
(v Německu se výrobek prodává pod označením Fluctin®). V od
borném žargonu se hovoří o line-extension. Jakmile je některý
Silné svedectvo / Ježiš uzdravuje
Potrat očami Boha
Elita sa ma snaží zabiť za odhalenie pedofilného kruhu / Mel Gibson
Eutanázia môže byť zajtra aj u nás
EUTANAZIA A POTRAT JE VRAZDA
youtube.com/watch?v=ayE0y7XfCpo
►►► Čo sa stane s človekom po smrti?
►►► ÚTOK NA RODINU
►►► Ako sa vyhnúť peklu / LGBT
►►► Ježiš ma oslobodil z homosexuality Luca di Tolva
►►► Silné svedectvo
►►► Čo s hriechom, ktorý neľutujem?
Výklad k modlitbe Zdravas Mária