U Posledního soudu

Stalo se jednou u Posledního soudu, že Bůh vyvolil a k sobě si vzal jednoho žebráka, protože se mu líbilo, jak se celý život chovat k dětem a zvířatům. Svatí, mistři a mudrcové se ho dotčeně ptali: „Bože, co naše zásluhy? Tolik jsme se snažili!"

Přísným hlasem jim odpověděl: „Ne, drazí moji, snažili jste se do mého domu vniknout násilím. Nemůžete si to vymodlit, ani protrpět. To jenom já rozhoduji, kdo vstoupí. A věřte nyní a navždy, že nejvíc si cením laskavého pohledu, citlivé ruky a chápavého otevřeného srdce."

Žebrák to celé poslouchal a přemýšlel o sobě a svém životě. Nakonec se Boha zeptal: „Bože a co mé chyby? Tolikrát jsem se v životě mýlil..."

Bůh se usmál a povídá: „Znám tě celé věky, vím, jaké je tvé srdce. A že něco nedopadlo podle očekávání? No a co? Mně to nevadí. Já to věděl od začátku."

To žebráka velmi udivilo: „Tobě to nevadí? A proč jsem se tedy trápil svými chybami a výčitkami?"

„Protože ti řekli, že chyby máš. A tys jim uvěřil. V pravdě, chyb nemáš, stvořil jsem tebe i všechny ostatní k dokonalosti. Vaše chyby nejsou vašimi chybami, jsou mým záměrem. Nepochybuj. Jednou tě stejně jako mnoho jiných zavolám ke službě a ty poslechneš. A tvé skutky budou dokonalé."