Malý: Jak by dnes reagoval bl. Pius IX.?
PŘÍSPĚVKY OD HODIE 8.3.2016
Bl. Pius IX. exkomunikoval téměř všechny špičkové politiky své doby
V 19. století statečný papež bl. Pius IX., pontifik Syllabu bludů, I. vatikánského koncilu a papežské neomylnosti exkomunikoval téměř celou tehdejší politickou garnituru, zejména v Itálii. V dopise velkovévodkyni Marii Toskánské zdůraznil, že mu přitom leží na srdci hlavně pravda:
„Aby katolický lid mohl poznat pravdu, byl jí osvícen a osvojil si základy ctností, které dnes mnozí usilují vymazat.“
V polovině 19. století se pokoušela zednářská vláda Sardinského království se sídlem v Turíně ovládnout celou Itálii včetně Papežského státu ve jménu „svobody, konstituce, pravého náboženství a pokroku“. I když čl. 1 ústavy prohlašoval katolické náboženství za státní, byl r. 1855 odhlasován zákon o zrušení téměř všech klášterů a zestátnění jejich majetku.
Pius IX. všechny politiky, kteří se na tom podíleli, zvláštním dekretem exkomunikoval:
„Jsme nuceni prohlásit, že všichni, kteří se nezdráhali jmenovaný zákon proti právům Církve a Sv. stolce navrhnout, odhlasovat a prosazovat, jakož i všichni, kteří jej podporují, uvádějí do života a provádějí v praxi, propadají velké exkomunikaci.“
Pius IX. dále litoval, že musel takto tvrdě jednat navzdory své mírné a smířlivé povaze, nutí ho však k tomu dobro duší a jejich spása. Vládcové sjednocené Itálie se tváří, že jednají „jménem Církve a pro její dobro“, což papež označuje za „těžké pokrytectví“ a cítí se povinen „demaskovat všechny nepřátele Církve, kteří se pokrytecky tváří jako přátelé“.
V italském zápase o sjednocení zvaném risorgimento a vedeném sardinsko-savojskou dynastií, úzce propojenou se zednářskými lóžemi, stála na prvním místě likvidace Katolické církve. Rušení klášterů a řeholních domů bylo prvním signálem k tomu, co vyvrcholilo po dobytí Říma r. 1870, kdy stovky kněží a řeholníků byly povražděny lůzou, zpovědnice rozsekány na kousky a ostentativně páleny na náměstích, veřejně se recitovaly satanské verše a provozovala rouhavá modloslužba ke cti ďábla. Tento cíl, tj. vyřadit Církev z veřejného života, je aktuální dodnes, i když jde v mnoha směrech o poněkud jiná témata než před oněmi 160 lety.
Potraty, rozvody, „homo-manželství“ a právo adopce pro homosexuály
Co by asi řekl bl. Pius IX. dnes, kdyby viděl, jak jeho nástupce František přijímá Emmu Boninovou a označuje ji za „velikou osobnost dnešní Itálie“, aniž vzpomene, že právě ona nejenom požadovala legalizaci potratů, ale sama je též ještě v době, kdy tyto vraždy nenarozených byly v Itálii zakázány, pokoutně prováděla a dodnes se k tomu hrdě hlásí? Jak by se asi tvářil, kdyby byl svědkem změny vatikánského protokolu, který nyní na rozdíl od dřívějška uznává partnery a partnerky rozvedených politiků jako řádné „manžele“ a „manželky“ a připouští je s tímto označením na audienci k papeži, jak bylo nedávno demonstrováno u příležitosti návštěvy argentinského prezidenta Macriho ve Vatikánu? Jak by asi reagoval, kdyby viděl, jak v Evropě a v Severní Americe řada politiků, kteří prosazovali a prosazují legální potraty, homosexuální manželství a „právo“ adopce pro stejnopohlavní páry, klidně přistupuje ke svátostem a duchovní jim je bez rozpaků udělují, aniž z úst nejvyššího velekněze zazní vyhlášení exkomunikace? A pokud se vyskytnou biskupové, kteří tak učiní, nikdo jejich vyjádření nebere vážně.
Neplatí snad výše uvedená nekompromisní slova Pia IX. také těmto státníkům a politikům? Pius IX. se podobá sv. Janu Křtiteli, jenž měl odvahu říci i mocnému vladaři: „Není ti dovoleno…“ – a zaplatil to životem. Tento princip je dnes žel většině katolíků úplně cizí. Bodejť ne, když je cizí i tomu nejvyššímu v Římě, který zastává pozici náměstka Kristova. Potom není divu, že zde máme svatokrádežná svatá přijímání nikoli pouze propotratových a prohomosexuálních politiků, ale i milionů katolíků s nevyznanými hříchy potratu (v USA např. hnutí „Catholics for choice“), smilstva a cizoložství. Když sůl se zkazí…
Katolíci bojují na falešných barikádách
To všechno se děje v rámci „civilizačního pokroku“. V Itálii např. je jeho praporečníkem sám předseda vlády Matteo Renzi, bojovník za adopční právo homosexuálů, který se nedávno nechal vyfotografovat na nedělní mši. Tento „katolický“ levicový demokrat Renzi není ovšem se svým postojem osamocen, má kolem sebe ministry, státní sekretáře a poslance, kteří se podobně jako on prohlašují za „katolíky“, ale jednají protikatolicky. Právě toto je největší skandál tzv. katolických politiků, který je podle všech norem důvodem k exkomunikaci. Jenže ten, kdo by ji měl ohlásit, se k tomu – na rozdíl od bl. Pia IX. – jaksi „nemá“.
„Modernistický tlak v Církvi je dnes velice silný a také plátce církevní daně chce vidět Církev podle svých představ. Přesto ale pravda musí zůstat pro katolíka absolutní povinností,“ napsala italská publicistka Angela Pellicciari.
Slabost dnešní Církve je nejpatrnější v tom, že ti, kteří nesou svou odpovědnost za svěřené společenství a za pravdu, se zahalují mlčením a nemluví jasnou řečí, která by zřetelně stanovila, co je dobro a co zlo. Pak ovšem je velmi těžké v dnešní církvi rozeznat pastýře od vlků v beránčím rouše. Prosme bl. Pia IX., který se nebál při obraně pravdy a věčné spásy svého stáda sáhnout k exkomunikacím mocných tohoto světa, o pomoc. O totéž prosme i sv. Pia X., jenž jasně pojmenoval blud uvnitř Církve a nebál se označit pravým jménem falzifikátory Kristovy nauky.
Radomír Malý
K článku použito: Giuseppe Nardi, Auch die Exkomunikation ist die Barmherzigkeit, 3.3.2016 in katholisches.info