Kniha o úrovních pokory a pýchy...
Zajímavé je, že podle tohoto svatého opata a učitele církve ze 12. století se může jakýkoli stupeň pýchy stát stupněm pokory. Jak na to? Všichni víme, že „zvědavost je prvním krokem do pekla“. Jen málo lidí ví, že toto přísloví souvisí s prvním mystickým pojednáním svatého Bernarda z Clairvaux. Tento cisterciácký mnich v roce 1124 napsal „Knihu o úrovních pokory a pýchy.“
Prvním z těchto kroků je zvědavost… Které zmiňuje dále? 12 stupňů pýchy podle sv. Bernarda z Clairvaux..
1. Zvědavost;,,Jde o zbytečný zájem o ostatní. Nepotřebný zájem, který pomoc nenabízí ani nepožaduje...
2. Bezohlednost;,,Zahrnuje jednoduchý přechod od žárlivosti k radosti své předpokládané nadřazenosti. Žárlivost se objeví, když pýcha vidí někoho lepšího než on sám. Radost se objeví, když pýcha vidí někoho horšího než on sám...
3. Nevhodná veselost;,,Nesprávná, protože vyplývá z pozornosti údajných výhod, které souvisejí s neschopností rozpoznat zásluhy druhého. O muži, ve kterém vládne tato veselost, Bernard píše, že je rychlý na vtipy a ukvapený se smát...
4. Vystatovačnost;,,Může být rozpoznána v mnoha slovech. Takže pokud se někdo chlubí, pak – podle Bernarda – touží a chce posluchače, kterým by se mohl ukázat … na kterých by mohl vylévat to, co cítí, aby se dozvěděl o své velikosti....
5. Separace;,,Uvedená separace je jednoduše lenost při plnění společných povinností, ale i velká horlivost, kdy pýcha odděluje od ostatních členů skupiny při realizaci všeho pouze pro jednoho...
6. Namyšlenost;,,Namyšlenost je přesvědčení, že jsem lepší než ostatní....
7. Troufalost;,,Muž charakterizovaný troufalostí zaujímá první místo na setkáních, první se v rozhovorech ujímá slova...
8. Obrana hříchů;,,Způsoby této obhajoby jsou různorodé. někdo říká: Já jsem to neudělal. Takto to nebylo...
9. Klamlivé vyznávání hříchů;,,Zdá se, že pokud popírání veřejně známých činů nemůže ničeho dosáhnout, bude lepší pak (podle názoru pýchy) přiznat vinu simulovaným způsobem. Lidé, kteří to dělají, „mění svou vinu, tak velmi ji zvětšují, že všechna obvinění, která učiní, jsou přímo neuvěřitelná… Když je chyba tak zřejmá, že ji nelze nijak ukrýt, předstírají, že činí pokání, ale pouze svým hlasem, ne v duši...
10. Vzdor;,,Je to vzdor proti nadřízenému. Vzdor například. vůči opatovi kláštera, ale může to být i rodič v případě vzpurného dítěte nebo šéf v práci. Účinky rebelie jsou: opuštění dané skupiny, například rodiny a následná svoboda ve hřešení...
11. Svoboda hřešení;,,V tomto bodě se člověk již nebojí nadřízených (např. rodičů) ani se nestydí jiné členy komunity (např. sourozence) as naprostou svévolí uspokojuje své touhy. V tomto stupni pýchy člověka ještě neopustili strach a bázeň z Boha, a proto se dopouští hříchů s určitým váháním...
12. Závislost na hříchu Pokud se však první přestoupení hříšníka nesetká s Božím trestem, pak takový nešťastník hledá nové potěšení, které je stále svůdnější. Toto potěšení se uvolňuje stále častěji, rozum se uspává a závislost uvolňuje pouta. Kvůli této závislosti člověk ztrácí svou mysl a přibližuje se ke smrti bez přemýšlení. To je odsouzení věčného pekla. Poté, co blázen v Písmu začne říkat: „Boha není!“ Pro někoho, kdo je na jedné z úrovní pýchy, se náš svatý doporučuje modlit samozřejmě, aby se ocitl na správném stupni pokory. Podle Bernarda se může jakýkoli stupeň pýchy stát stupněm pokory. Bude to tak, když lidé místo toho, aby podlehli zvyku hřešit, ho rozpoznají a začnou bojovat proti němu...
Zdroj;, Citace pocházejí z knihy: „Kniha o úrovních pokory a pýchy