Dobytí Granady, leden 1492, završení Reconquisty
Po dobytí klíčových měst v jižním Španělsku - Lorcy, Rondy a především Málagy - v 80.letech patnáctého století, začalo v roce 1489 obléhání Granady. Po uzavření přístupových cest k městu se musulmanská Granada ocitla bez zásobování. V prosinci 1491 žádá Baobdil - musulmanský vládce města - o kapitulaci. (Uvadí se, že i jeho matka ho proklela za jeho zbabělost). Město přechází do katolických rukou 2.ledna 1492. Reconquista je završena. Tato část Evropy je znovu celá katolická.
Níže je uvedeno, co o dobytí Granady píše Cronica de los Reyes Catolico
O tom, jak byla Granada vydána:
měsíce červenec, srpen, září, říjen a listopad uplynuly. Až v prosinci, kdy musulmani neměli, co jíst, požádali krále a královnu o podmínky kapitulace. Ty byly dojednány mezi králem a musulmany. Bylo smluveno, že musulmani předají všechny pevnosti králi a královně... Dále měli odevzdat všechny křesťanské zajatce... Pro potvrzení této dohody vyslali musulmani ke králi čtyři sta rukojmích... Po předání rukojmí, jelikož musulman nedrží dané slovo a podléhá pověrám, jich mnoho uvěřilo jednomu z nich, který burcoval ke vzpouře. Vzýval machometa a odmítal kapitulaci, následovalo ho více než dvacet tisíc musulmanů. Když musulmanský vládce boabdil viděl tuto vřavu, třásl se strachy a bál se vystoupit z Alhambry. Teprve druhého dne vyšel do čtvrti Albaicín, poručil svolat členy rady a přednesl svůj názor; utišoval je nejlépe, jak mohl, a pravil, že již není čas na nějaké povstání. Za prvé proto, že jejich nouze je nesnesitelná a za druhé, že rukojmí již byla vydána. Varoval je, aby zvážili hroznou zkázu a smrt, které stojí tváří v tvář bez jakéhokoli naděje na záchranu. Po těchto slovech se vrátil do své Alhambry. Baobdil napsal králi dopis a v něm vylíčil celý příběh nepokojů, vysvětlil, jak musulmani porušili smluvenou kapitulaci a zdůraznil, že on sám nepřekročil ani neustoupil od toho, co bylo dojednáno. Naopak prosil Jeho Veličenstvo, aby bez dalšího odkladu přijel převzít Alhambru... Král i královna, když viděli dopis a poselství od baobdila, připravili se k převzetí města. 2. ledna s velkým vojskem vyjeli z katolického tábora. Když dorazili blízko k Almahbře, vyšel jim naproti na koni musulman boabdil s klíči v rukou, a chtěl sesednout, aby políbil králi ruku, ale král mu nedovolil slézti z koně, ani mu nepodal ruku; tak mu políbil paži a podal mu klíče, řka: „Vezměte, pane, klíče svého města, já i ti, kteří jsme uvnitř, jsme vaši." A král Ferdinand přijal klíče a odevzdal je královně, královna je dala princovi a princ je dal hraběti z Tendilly, kteréhož spolu s vévodou ze Escalony, markýzem z Villeny a dalšími mnohá pány, se třemi tisíci jezdců a dvěma tisíci střelců poslal převzít Alhambru. A oni tam vstoupili a zabrali ji a zmocnili se vrchu i nížiny a vyvěsili na nejvyšší věži nejprve prapor Ježíše Krista, což byl Svatý Kříž, který král vždy při svatém tažení nosil.
Král, královna, princ a celé vojsko se poklonili před Svatým křížem a vzdali Pánu Bohu mnohé díky a chválu. Arcibiskupové a duchovenstvo pak zapěli hymnus Te Deum Laudamus. Následně ti, kteří byli uvnitř, vyvěsili prapor svatého Jakuba, který pod kterým bojoval Velmistr řádu svatého Jakuba, společně s královským praporem krále Don Fernanda. Královští hlasatelé poté vysokým hlasem zvolali: „Kastilie, Kastilie!" A tak na tomto místě vykonali tito královští hlasatelé dle svého úřadu, to co bylo jejich právem a povinností - prohlásili křesťanský řád v Granadě za obnovený. To vše za přítomnosti vítězného krále, královny, prince Juana a infantky Doñy Juany, jejich dětí, kardinála Španělska, arcibiskupa sevillskýho, mistra řádu svatého Jakuba, vévody z Cádizu a mnoha dalších rytířů, hrabat, prelátů, biskupů a velkých pánů...
Po provedení obřadu se král a královna se vším vojskem vrátili do tábora a v Alhambře zanechali hraběte z Tendilly s lidmi potřebnými pro střežení pořádku v dobytém městě, musulmani následně králi předali všechny brány, věže a pevnosti v Granadě.
Král, královna se svým dvorem pobývali ve Santa Fe, které vystavěli v období obléhání. Někdy pak čas trávili také v Alhambře, a to až do konce května roku 1492 a dokonce i během části června. Bylo totiž nutno obnovit řád v dobytém městě. V tomto období došlo k několika musulmanským nepokojům, navíc byla objevena štola plná zbraní.
A kvůli povstáním a nepokojům, které se mezi musulmany několikrát rozšířily, bylo třeba přísně zakročit. Král proto jmenoval ve městě soudce a vojenské velitele. Tito vzbouřence dle práva k smrti odsoudili, mnohé popravili, jiní byly pro výstrahu rozčtvrceni nebo roztrháni. Ostatní se již neodvážili k žádným nepřístojnostem a poslušně se podrobili.
Takto byla dobyto, podrobeno a pod jho Kastilie uvedeno velké město Granada. Král a královna spolu se svým dvorem v prvních dnech června opustili Alhambru a odešli slavit svátek Svatého Ducha do Córdoby, který byl v tomto roce připadl na 10. června, vítězní a štěstí plní, s takovou slávou a hrdostí, kolik jim čest dovolovala. A tak slavně dokonali svatou reconquistu. Jejich oči viděly, co mnoho králů a knížat toužilo spatřit: tolik měst a sídel a tolik obcí osvobozených od bezbožných musulmanů. A bylo to jen a jen proto, že Bůh jim chtěl takto dopřát své Vítězství.
Současné zpracování aneb minulost pokračuje a budoucnost je Díky Bohu otevřená:
youtube.com/shorts/6e0wt_MfnTA?app=desktop&cbrd=1…
P.S. YT dělá trochu problémy, ale nakonec to přehrát jde.
Svatý Václave, oroduj za nás;
Svatý Jiří, oroduj za nás;
Svatý Jakube starší, oroduj za nás;
Svatý Michaeli Archanděli, oroduj za nás;
Přesvatá Panno Marie, oroduj za nás;
Pane Ježíši, smiluj se nad námi.
Amen