Počítali so zničením planéty. USA pri prvom teste atómovej bomby sa počítalo so zničením planéty. Amerika je jediná krajina, ktorá použila atómovú bombu na inú krajinu.
Dostal som otázku, či by bolo v nasledujúcich rokoch možné zabiť 40 miliónov Američanov v 20 najväčších mestách použitím atómových bômb za jedinú noc? Obávam sa, že odpoveď na túto otázku je že ÁNO." J. Robert Oppenheimer, 1947.
Zázrak v Hirošime – ruženec silnejší než atómová bomba
V októbri 1945, dva mesiace po atómových bombových útokoch na Hirošimu a Nagasaki, ktoré viedli ku koncu druhej svetovej vojny, sa fyzik J. Robert Oppenheimer vzdal funkcie riaditeľa laboratória v Los Alamos, kde dohliadal na konštrukciu bomby. Čoskoro sa stretol s prezidentom Trumanom, aby diskutoval o budúcnosti atómovej energie a o tom, ako dosiahnuť medzinárodnú kontrolu nad zbraňou. „Pán Prezident, cítim, že mám na rukách krv,“ povedal.
(Truman neskôr opísal Oppenheimera ako „vedca plačúcich detí“). V tomto rozhovore pre spravodajstvo, ktorý bol zaznamenaný po návšteve Bieleho domu, Oppenheimer hovorí národu, že 40 000 000 ľudí v amerických mestách môže byť cez noc zabitých atómovými bombami. "Jediná nádej pre našu budúcu bezpečnosť musí spočívať v spolupráci s ostatnými národmi sveta založenej na dôvere a dobrej viere."
Už od začátku druhé světové války bylo jisté, že dosud neexistující, ale teoretickými fyziky předpovězená atomová bomba může zcela změnit poměr sil na bojišti. Závod o její sestrojení nakonec vyhrály Spojené státy.
Nebylo to ale ani zdaleka jisté. Ještě v roce 1943 obohacování uranu zakoupeného v belgickém Kongu pokračovalo tempem, které umožňovalo vyrobit jen jednu atomovou bombu. Jedna ale byla málo a vedoucí projektu s krycím názvem Manhattan, teoretický fyzik Robert Oppenhaimer, si uvědomil, že samotný uran stačit nebude.
Proto zaměřil svou pozornost na další radioaktivní prvek – plutonium. To se na rozdíl od uranu dá vytvořit v jaderném reaktoru, jenže vyvolat jeho detonaci je mnohem složitější.
Američané věděli, jak vyrobit plutonium, ale chyběl jim spouštěč, který vyvolá destrukci. Oppenheimer jednoduše netušil, jak plutonium použít. Před válkou se ale věnoval černým dírám a došlo mu, že když se hvězda zhroutí vinou vlastní gravitace, dokáže explodovat do podoby gigantické supernovy a nakonec je z ní černá díra. Co kdyby se tedy štěpný materiál jednoduše stlačil? Klíčem k odpálení plutoniové bomby se tak stala imploze.
Test Trinity
V červenci 1945 měl tým v Los Alamos v Novém Mexiku konečně dost materiálu, aby vyrobil jednu uranovou a dvě plutoniové bomby. Vědci si ale nebyli zcela jistí, jestli budou plutoniové bomby fungovat, a proto se rozhodli jednu z nich otestovat.
Podle dokumentu Váleční špioni vysílaného na Prima ZOOM tvořila pokusné jaderné zařízení v podstatě plutoniová koule obklopená dvěma tunami TNT a připojená k přesným roznětkám. Aby se simulovalo shození z letadla, měla být koule svržena z 30 metrů vysoké ocelové věže.
Riziko, že bomba nebude fungovat, bylo obrovské, stejně velké nebezpečí ale hrozilo, pokud by fungovala – nikdo dosud na povrchu země termonukleární reakci nezažehl. Vědci dokonce pracovali s nejčernějším scénářem, při kterém by došlo ke zničení Nového Mexika, zapálení atmosféry a spálení celé planety. I když tahle předpověď měla mizivou pravděpodobnost, po jistou dobu působila určité obavy.
K odpálení pumy v rámci testu nazvaného Trinity (Svatá Trojice) došlo 16. července 1945 v 05:29:21 (± 2 sekundy) místního času, přičemž sílu výbuchu přístroje určily jako ekvivalent 20 kilotun TNT. Nejbližší pozorovatelé sledovali test ze základny vzdálené 16 kilometrů od věže.
Po oslnivém záblesku k nim během 40 sekund dolehl ohlušující zvuk exploze následovaný rázovou vlnou, která byla cítit až 160 km daleko. Na místě výbuchu zůstal čtyři metry hluboký a 80 metrů široký kráter, atomový hřib vystoupal do výšky 12 km.
Úspěch testu Trinity změnil svět – lidstvo vstoupilo do atomového věku. O tři týdny později, 6. a 9. srpna, byla atomovými bombami bombardována japonská města Hirošima a Nagasaki a 2. září Japonsko kapitulovalo. youtube.com/watch?v=-JWxIVVeV98
I have been asked whether in the years to come, would it be possible to kill 40 million American people in 20 largest towns by the use of atomic bombs in a single night?
I am afraid the answer to that question is YES".
J. Robert Oppenheimer, 1947.
Agresívne NATO A USA. Arcibiskup Vigano
Fašizmus na Ukrajine 3 Legenda o Antikristus
Koho sa bojí USA? 3. časť. N. Rothschild povedal
DEMOKRACIA USA je vláda tyranov
In October 1945, two months after the atomic bombings of Hiroshima and Nagasaki that led to the end of World War II, physicist J. Robert Oppenheimer resigned as director of the Los Alamos Laboratory, where he oversaw the design of the bomb. Soon after, he met with President Truman to discuss the future of atomic energy and how to achieve international control of the weapon. “Mr. President, I feel I have blood on my hands,” he said. (Truman later described Oppenheimer as a “cry-baby scientist”).
In this newsreel interview, recorded after that White House visit, Oppenheimer tells the nation that 40,000,000 people in U.S. cities could be killed overnight by atomic bombs. “The only hope for our future safety must lie in a collaboration, based on confidence and good faith, with the other peoples of the world.”
Watch the clip online, courtesy of the UCLA Film & Television Archive and the Packard Humanities Institute.