10.9.2024 se Palestina stala plnoprávným členem OSN a izraelští osadníci se stali nelegálními
Dne 10. září 2024 se izraelští "osadníci" stali nelegálními migranty v Palestině!Thierry Meyssan
Jsme zvyklí na to, že se Izrael pod záminkou své bezpečnosti zapojuje do zneužívání a že Anglosasové to obhajují v Radě bezpečnosti. Tak jsme svědky zločinů bez jakýchkoli soudních důsledků. Tato situace je pryč. Mezinárodní soudní dvůr smetl argumentaci Tel Avivu ze stolu a Stát Palestina se stal plnoprávným členem Organizace spojených národů. Už nebude možné odvracet zrak od situace Palestinců a ti budou mít možnost stíhat své katy.
Síť Voltaire | Paříž (Francie) | 21. září 2024
čeština Němčina Řečtina Angličtina Španělština Francouzština Italština Holandština Norština Portugalština Ruština
Při příležitosti zahájení svého sedmdesátého devátého zasedání Valné shromáždění Organizace spojených národů realizovalo svou rezoluci ES-10/23 ze dne 10. května [1]. Stát Palestina se stal plnoprávným členem Organizace spojených národů (OSN). Nikdo se proto nemůže stavět proti výkonu svých suverénních státních práv.
Pokud je Palestina suverénním státem, je upraven výklad Prozatímní dohody o Západním břehu Jordánu a Pásmu Gazy (nazývané "Dohoda z Osla II"). Palestinská samospráva již není přechodnou správou, ale vládou v plném slova smyslu. Palestinská území již nejsou "spornými oblastmi", ale představují mezinárodně uznané území suverénního státu.
Od války v roce 1967 (známé jako "Šestidenní válka") si osadnické hnutí neustále získávalo popularitu. V současné době se na Západním břehu Jordánu, ve východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách nachází více než 700 000 nelegálních osadníků.
Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) – tj. vnitřní tribunál OSN, konzultovaný Valným shromážděním OSN – definoval 19. července právní normy týkající se izraelské politiky a praxe na okupovaných palestinských územích [2].
Odvolat:
Mezinárodní právo, na rozdíl od trestního práva, není založeno na policii a vězeňském systému. Je to prostě povinnost vlád ctít podpis svého státu. V tomto případě Izrael vstupem do OSN podepsal stanovy této organizace. Statut v kapitole XIV zavazuje každého člena "řídit se rozhodnutími Mezinárodního soudního dvora v každém sporu, jehož je stranou".
Soud shledal (§ 229), že izraelské zásady a praktiky porušují Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace. Podle něj Izrael ve skutečnosti praktikuje určitou formu apartheidu (viz článek 3 výše uvedené úmluvy). Toto Valné shromáždění OSN 10. listopadu 1975 prohlásilo: "Sionismus je formou rasismu a rasové diskriminace" (rezoluce 3379). Tento text byl zrušen pouze kvůli usnadnění madridské mírové konference v roce 1991. Protože však Izrael v té době neplnil své závazky a zdůrazňoval svou politiku a postupy, měl by být tento text znovu zaveden.
Soud také poznamenal (§ 263), že "dohody z Osla neopravňují Izrael anektovat část okupovaného palestinského území, aby splnil své bezpečnostní potřeby a závazky. Ani ho neopravňují k tomu, aby za stejným účelem udržoval trvalou přítomnost na okupovaném palestinském území." To, co platilo v červenci, platí o to více, když je Palestina mezinárodně uznávaným suverénním státem. Výsledkem bylo, že minulý týden, tj. po tomto rozhodnutí a předtím, než Palestina vstoupila do Valného shromáždění, Izraelské obranné síly (IDF) náhle evakuovaly velká města na Západním břehu, která "okupovaly". Na druhou stranu izraelská vláda 12. září před Nejvyšším soudem prohlásila, že není důvod zvyšovat humanitární pomoc Gaze, vzhledem k tomu, že Izrael toto území nekontroluje, a proto za něj nenese žádnou odpovědnost. S ohledem na tuto skutečnost Soud uvedl, že "Izrael má povinnost plně nahradit škodu způsobenou jeho nezákonnými činy v mezinárodním měřítku [okupací a apartheidem] všem dotčeným osobám (§ 269). To zahrnuje "povinnost Izraele vrátit půdu a další nemovitosti, stejně jako veškerý majetek zkonfiskovaný jakékoli fyzické nebo právnické osobě od začátku jeho okupace v roce 1967, stejně jako veškerý kulturní majetek a budovy zabavené Palestincům a jejich institucím, včetně archivů a dokumentů. Požaduje také evakuaci všech osadníků ze stávajících osad, demontáž části Izraelem postavené zdi nacházející se na okupovaném palestinském území a umožnění návratu všech Palestinců vysídlených během okupace do svých domovů." (§ 270).
Je třeba připomenout, že soud nenařizuje náhradu škody způsobené před rokem 1967. To není otázka, na kterou by se ho někdo zeptal. Kromě toho zbraně promluvily a Palestinci prohráli několik vojenských operací, jejichž následky musí také nést. Chyby jsou běžné, i když je zřejmé, že škody – například škody utrpěné Palestinci – jsou nesrovnatelné se škodami, které utrpěli Izraelci.
Soud rozhodoval o důsledcích okupace od roku 1967. Jeho rozhodnutí nejsou retroaktivní. Všímá si faktů, které se od roku 1967 zhoršují.
Adresoval všechny členské státy Organizace spojených národů a informoval je, že "jsou povinny neuznat žádné změny ve fyzické povaze nebo demografickém složení, institucionální struktuře nebo statusu území okupovaného Izraelem dne 5. června 1967, včetně východního Jeruzaléma, kromě těch, na nichž se strany dohodly při jednáních, a rozlišovat mezi při jejich výměně s Izraelem, mezi územím Státu Izrael a územími okupovanými od roku 1967. Soud má za to, že povinnost rozlišovat ve vztazích s Izraelem mezi vlastním územím a okupovaným palestinským územím zahrnuje zejména povinnost neudržovat smluvní vztahy s Izraelem ve všech případech, kdy Izrael tvrdí, že jedná jménem okupovaného palestinského území nebo jeho části v záležitostech týkajících se tohoto území; neudržovat s ohledem na okupované palestinské území nebo jeho části hospodářské nebo obchodní vztahy s Izraelem, které by mohly posílit jeho nezákonnou přítomnost na tomto území; aby při zřizování a udržování diplomatických misí v Izraeli žádným způsobem neuznávaly svou nezákonnou přítomnost na okupovaném palestinském území; a z přijímání opatření k zabránění obchodu nebo investic, které pomáhají udržovat nezákonnou situaci vytvořenou Izraelem na okupovaném palestinském území" (§ 278).
Proto 9. září 2024 Volker Turk, vysoký komisař OSN pro lidská práva, při zahájení 57. zasedání Rady pro lidská práva řekl: "Žádný stát nemůže akceptovat hrubé pohrdání mezinárodním právem, včetně závazných rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN a příkazů Mezinárodního soudního dvora, a to ani v této situaci [izraelské okupaci Palestiny], ani v žádné jiné situaci."
Každý z nás si musí být vědom toho, že pravidla se změnila. Izraelská okupace státu Palestina je nezákonná. Tento stát je však od 10. září mezinárodně uznáván, i když několik stálých členů Rady bezpečnosti tak neučinilo za sebe. Palestina má nyní právní prostředky, které dosud neměla. Anglosaský deštník, za který se Tel Aviv schovával, již v právním smyslu neexistuje. Vstupujeme do nového období, ve kterém Washington a Londýn budou muset použít sílu, aby udržely tento systém útlaku.
Tato právní revoluce znamená vítězství strategie prezidenta Mahmúda Abbáse (89). Paradoxně to bylo až ke konci jeho života, kdy to přišlo v době, kdy byla jeho vláda zdiskreditována kvůli spolupráci s Izraelem a korupci.
Thierry Meyssan
Překlad
: Mirosław Dakowski
[1] "Přijetí nových členů do Organizace spojených národů", Voltaire Network, 10. května 2024.
[2] Poradní stanovisko ze dne 19. července 2024. Právní důsledky vyplývající z izraelské politiky a praxe na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma, Mezinárodní soudní dvůr, 19. července 2024.
Zdroj polsky: 10 września 2024 izraelscy “osadnicy” stali się nielegalnymi migrantami w Palestynie!, Thierry Meyssan