Tvrzení pana Sidonia se dotýká klíčového a citlivého bodu židovsko-křesťanského dialogu.
starý zákon v křesťanské bibli je prokřesťansky upraven
Ano, Karel Sidon (bývalý pražský a zemský rabín, který zemřel v roce 2023) toto skutečně často zmiňoval a jeho postoj je mezi židovskými učenci a mnoha věřícími Židy velmi rozšířený. Nejde o izolovaný názor, ale o fundamentální pohled na rozdílný výklad Bible.
Pojďme si to rozebrat:
1. O co přesně jde?
Nejde primárně o to, že by křesťané při překladu text Tóry/Pentateuchu (5 knih Mojžíšových) záměrně falšovali. Hebrejský text (tzv. masoretský text) je pro všechny strany výchozím a respektovaným pramenem.
Klíčový rozdíl spočívá v něčem jiném:
Židovský překlad a výklad vychází z masoretského textu a je hluboce ovlivněn staletími židovské tradice, ústní Tóry (Talmud, Mišna) a komentářů (Rashi, Rambam atd.). Tato tradice určuje, jak se která slova a verše chápou.
(Historické) křesťanské překlady často vycházely ze Septuaginty – řeckého překladu Starého zákona z 3.-2. století př. n. l., který si vytvořila židovská diaspora v Alexandrii. Septuaginta sama o sobě je legitimním starověkým překladem, ale obsahuje určité odchylky od později standardizovaného hebrejského textu.
2. Konkrétní příklady "prokřesťanských" úprav ve smyslu výkladu:
Křesťanské překlady (a zejména jejich výklad) často zdůrazňují pasáže, které lze chápat jako proroctví nebo předobrazy Ježíše Krista. Zde jsou nejznámější příklady:
Izajáš 7:14 – "Panna" vs. "Mladá žena"
Hebrejský text používá slovo „almah“, které znamená „mladá žena“ v plodném věku (není to explicitní termín pro pannu jako betulah).
Septuaginta to přeložila jako „parthenos“, což řecky jednoznačně znamená „panna“.
Křesťanské překlady (včetně Českého ekumenického překladu) proto často používají "panna", čímž posilují christologický výklad tohoto verše jako proroctví o Ježíšově narození. Židovské překlady (a dnes i některé moderní akademické křesťanské překlady) používají "mladá žena" nebo "dívka".
Izajáš 53 – "Trpící služebník"
Tato kapitola popisuje Božího služebníka, který trpí za hříchy druhých. Židovská tradice ji historicky vykládá jako metaforu za utlačovaný izraelský národ.
Křesťanská tradice od svých počátků tento text čte jako přímé a detailní proroctví o utrpení a smrti Ježíše na kříži. Tento rozdíl ve výkladu je jeden z nejzásadnějších.
Žalmy 22 a další:
Verše jako "Probodli mé ruce i nohy" (Ž 22,17) nebo "Losují o můj oděv" (Ž 22,19) jsou v křesťanském výkladu chápány jako přímý popis ukřižování. Židovský výklad je čte v kontextu utrpení žalmisty (např. krále Davida) nebo národa.
3. Proč k tomu dochází?
Nejedná se nutně o zlý úmysl, ale o odlišný teologický rámec:
Křesťanství čte Starý zákon christologicky – jako přípravu a předpověď příchodu Ježíše Krista. Vše směřuje k němu.
Judaismus čte Tóru a Proroky v kontextu smlouvy Boha s izraelským národem, Zákona (Halachy) a očekávání mesiáše, který teprve přijde.
Shrnutí:
Ano, Karel Sidon měl pravdu v tom smyslu, že křesťanské překlady a především výklady Starého zákona jsou nevyhnutelně ovlivněny křesťanskou teologií. Volba slov (jako "panna" místo "mladá žena") a zejména důraz na určité pasáže jako "naplněné v Kristu" vytvářejí čtení, které se zásadně liší od židovského chápání téhož textu.